básničky:Najdete tady toho spíš více smutného a zamilovaného ale budou i vyjímky :-)

Otisknu do písku své dívčí dlaně,
vezmeš ty své a otiskneš je na ně,
pak do písku nakreslíš,
jen pro mě srdíčko,
něžně mi zašeptáš ,
jsi moje sluníčko,
možná už usínám,
zavírám očička,
schoulená v peřinách,
jak malá kočička,
možná už spím ,
a sny se mi zdají,
o naší lásce ,
už dech se ti tají,
a možná že nespím,
a vnímám tu noc,
tu tajemnou dámu ,
co má tu moc,
tak zkus na nebe napsat,
miluji Terezku


Vím, že tě nemůžu mít,
neznáš mě,
a tak nechám si o tobě jen snít.

Kolik dní to ještě potrvá,
než odhodlám se za tebou jít?
Nevím, ale nevydržím už jen snít.

Tak prosím, všimni si že žiju,
a v mých očích uvidíš, že tě miluju...¨


Co je to vlastně láska?
Světlem oděná kráska.
Co je to vlastně slunce?
To jsou dvě spojené ruce.
Co jdou spolu životem,
v srdci slunce v duši den.


Ne světě je krásný mít někoho ráda,
hrozně moc bolí a zamrazí jeho zrada.
Moje srdce je samo potřebuje pomazlení,
od milovaného muže krásné probuzení.

Však krásné jsou pusinky na líčka,
přitom se horlivě rozhoří svíčka.
Do všecho připojit něžnost a pomazlení,
láska je jedno velké souznění

Teď vím, že prožít to nádherné je v životě nejtěžší
být milovám a milovat to každé srdce potěší.
Mám zvláštní tušení, že láska je mi na blízku,
nejsem si tím úplně jistá čekám na jiskru.

Jednou v životě se dostaví
tím se moje tělo zpátky postaví.


Vášeň, už to slovo chtivé v milování napoví
kde ji najít pro citlivé, když ji dravci uloví.

Hledat začni tam, kde slyšíš, lásku chrastit řetězy
jenom vášeň neodchytíš, nepřivoláš penězi.

Ona není přeci hloupá, dávno toulává se ránem
její pýcha stále stoupá v mazlení chce býti pánem.

Někdy umí vyzdvihovat, zdůrazňovat lásky PLUS
milence si přitahovat, když sytí se z jejích úst.

Ruce její jako větve nahá těla zahalujou,
prsty její hebké, měkké, je pak lehce masírujou.

Hlas, tak ten jí propůjčila zasténání plná slasti,
vzrušením vždy živa byla, s ní se řítíš do propasti.

To je ona v celé kráse, kdy by jí moh´ odolat
všechny hříchy vášeň spase, jen ji musíš udolat.

Nekonečnou sílu má, když si s námi pohrává
sama sebou vzrušená, v každém vztahu vyhrává.


Miluju Tě,
jen Ty jsi láska má,
tak něžná,vzrušující,
jediná.

Miluju Tě stále víc,
každý den toužím stokrát to říct,
že jen s Tebou lásku prožívám
a s Tvým jménem na rtech
stávám i usínám.

Miluji Tě,
tak nenechávej mne už samotnou,
přijď a do svých dlaní vezmi ruku mou.
Bez Tebe se mé srdce souží,
zašeptám ti do ouška po čem toužím
a jak moc Tě miluji...


Nečekej chlapče, nepřijde láska,
je pozdě večer, zamkla už vrátka.

Zamkla už vrátka, schovala klíček,
slzy se derou z pod očních víček.

Nehledej klíček, nehlaď jí vlásky,
nepřijde láska, nepřijde zpátky.

Nepřijde zpátky, ztracené štěstí,
zima je na duši, chlad fouká zvenčí.

Děkuji lásko, za chvíle štěstíčka,
tohle je účet, bolí však dušička.

Někdo Tě miloval, víc však dát nemůže,
jiný teď má Tě rád, v životě pomůže.

V srdíčku u mě, budeš mít místečko,
děkuji za vše, má milá Ivičko


Každý den ti píšu,
nezapomínám....
Jsi čistá jak lastura,
ta malá perleť od měkýšů
a já ti malé zrnko posílám.
Posílám ti svoje srdce,
obal ho svou perletí
ať není mu tak měkce
zde bez tvého objetí.

V noci, když už všichni spí,
zrodíš se z měsíčního svitu,
málokdo v této chvíli bdí,
jen já čekám celý den,
až tě zase uvidím
a přece jsi tu.
Já, mít tak více citu,
napíšu ti celou sbírku
jen o tvých očích,
které jen v noci ožijí,
čekám tu na tebe po nocích
jako Romeo pod lodžií
nadnášen na básnickém pírku
čekám tu na správnou chvíli.

Kdy tě zas zpatřím hvězdo,
mé jediné světlo v srdci,
kdy ucítím zase tvůj žár,
rozplynula ses ve svém slunci,
byla jsi paprsek, který mě hřál.

Teď tě však z hlíny nevyrobím,
z moře nevyjdeš už nikdy celá,
mé sny se už nevyplní,
ať jsi to chtěla či nechtěla,
jsi má růže, mé novoluní
a já jsem ten, kdo ti píše dál
Já nezapomínám...



Prý jsi se podívala tak tajemně
ten večer při úplňku,
jenom ty a on, bylo ti nádherně,
jako šimrání motýlků,
těch milenců slasti v tvém břiše.

Ne, nechtěl ti lhát,
když říkal, že tvé oči vypadají
jako malé hvězdičky
tam v dálném jinotaji
že se nemusíš bát,
tvé oči uvnitř něj
nikdy nevyhasnou,
on tě měl chránit.

Přece jsi uvěřila!
Zamilovala sis to štěně,
které v sobě dávno neměl,
choval se tak natěšeně,
tebe milovat neuměl.
A ty jsi věřila dál!

Víš, měl jich hodně,
všechny chtěl chránit,
ale pak to bodne,
před sebou je neuchránil.

Jeho vlastní žal,
který mu ničil srdce,
teď bolest dal
i poslední jeho chvilce,
která ho milovala,
poslední naději lásky,
která to s ním myslela
opravdu vážně.

Stejně jsi mu uvěřila,
jako já před léty,
tou poslední nadějí \'s byla,
jako já
a bohužel uvěřila jsi i ty.


Když jeden je sám
je to to nejhorší co znám.
Vždyť někoho k sobě mít,
o tom jen každičký človíček snít.
Snít a žít však rozdílné je,
žij svůj sen,Tvůj osud vše na Tobě miluje.
Když jeden je sám,
je to to nejhorší co znám.
Snad myslíce, že předsudky mám?
Och ano, mám jich plný seznam.
Nic a nikdo dokonalé není,
to je to obvyklé nám znění..
Když dva spolu jsou,
jdou společně novou cestou,
plnou starých lemovaných nápisů,
plnou svobody a ne žádných předpisů.



Život je ráj,
musíš ho umět žít,
lásky Ti lecos daj,
tak neboj se vzít.
Naučí Tě lítat,
životem plout,
z lásky se líbat
a z místa se hnout.
Láska Tě naučí smát
a možná i plakat,
na šťastnou si hrát,
a za chyby svý pykat.
Láska je zvláštní moc,
každý po ní touží,
už okouzlila nejednu noc,
a nejedno srdce pro ní se souží.
Ale ať už je láska jaká je,
ať je sladká nebo bolí,
nesmíš se vzdát naděje,
a smáčet si Tvář solí,
ona jednou přijde za Tebou,
na tváři lehký úsměv,
city do nebe Tě berou,
tam čeká Tě Tvůj úspěch!!!


Každé srdce člověka
a to je pravda odvěká,
bez lásky nedokáže žít,
bezstarostně světem jít.

Proto lidé žijí ve dvou,
oba zahlceni láskou,
neboť láska dává sílu,
ať ve válce nebo v míru.

Bez citu, něhy a laskání,
bylo by smutno na zemi,
proto o lásku pečujme
a upřímně se milujme.


Nás svedla náhoda jen pouhá
a já jí za to vděčná jsem,
konečně vím, co je to něha
a jsem šťastná, že se milujem.

Za těch pár let,co jsme spolu,
mám Tě ráda čím dál víc
a nic nebrání přece tomu,
že milujeme se bez hranic.

Hádky a spory pro nás nejsou,
my uznáváme mír a klid,
vše řešíme cestou schůdnou
a proto je nám čím dál líp.

Vždyť nikdo neví určitě
a s jistotou nemůže říct,
jak dlouho budeme na světě,
tak proč křičet z plných plic.


Když tě láska vábí,následuj ji,
i když jsou její cesty těžké a klikaté..
A když tě její křídla obejmou,oddej se jim,
i když tě může zranit meč ukrytý poj jejím peřím..
A když k tobě promluví,důvěřuj jí..
I když její hlas může rozmetat tvé sny jako severák,který se prožene zahradou..


Chybiš mi jako hvezda na nebi, chybiš mi jako slunce na zemi,chybíš mi jako vitr vlnam,chybís mi jako muži ženam,chybíš mi jako mleko v kave,chybíš mi jako vlaha v trave,cybíš mi jako toha v tužce, chybis mi jako vcela kvetum, chybís mi jako mir svetum,chybiš mi ve slove hlaska, chybis mi jako v srdci laska:-)


Jsi poupátko mého štěstí,
co nikdy neuvadá,
jsi studánka všech neřestí,
co nikdy nevysychá.

Jsi zlaťoučké sluníčko,
co hřeje mé srdíčko,
jsi mým snem a jsi mým dnem,

snad navždy spolu zůstanem,
mé poupátko.


Miluji pohled tvých očí,

miluji úsměv tvých rtů,
miluji dotek tvé ruky,
pohlazení tvých vlasů.

Miluji tvůj smích,
miluji tvůj pláč,
snad není hřích,
věčně tě milovat.

Protože tyto verše říkají,
jak moc tě miluji